Průvod mým SŠ životem
Publikováno 06.10.2012 v 10:33 v kategorii ★ Úvod, přečteno: 44x
Chodila jsem na jednu školu poblíž mého bydliště. Většinou jsem do školy jezdívala autobusem a cesta trvala asi přibližně
5 min. Takže opravdu ta škola tak daleko nebyla. A teďka bych to asi tak nějak rychle shrnula ty mé 4 roky na střední.
1. ročník: nová budova, noví lidé,nové učivo a vy nikoho neznáte a jediní, ne které se můžete spolehnout jste jenom vy sami. Určitě každý z vás takový pocit někdy zažil. Ale tak jak ostatní tak i aji já jsem si našla tu svou nejlepší kamarádku :). V průběhu toho prvního roku jsme se stali taková "parta" holek. Bylo nás 4. A byly jsme opravdu tak velké kamarádky, že jsem si všechny 4 všechno říkaly a nedaly bychom na sebe nikdy dopustit.
2. ročník: zhodnotila bych ho za nejlehčí ročník který na střední byl. Ve škole všechno šlo jak mělo. Učivo lezlo samo do hlavy a kamarádi byly v pohodě. Všichni jsme se spolu bavili a smáli, i když jsem jako třída byli rozdělení do skupinek (myslím si že to ale tak nebylo jenom u nás, ale aji na jiných školách... :)).
3. ročník: učivo začlo být čím dál tím víc obtížnější a mí spolužáci se pomalu a jistě začali bavit jen s tou svou skupinkou. Začly pomluvy a tak dáále... Učitelé nás začaly furt strašit s maturitou a že se máme učit ale znáte tu větu ,,ještě je čáás :D''. V polovině toho roku jsem to chtěla na té škole vzdát a přestoupit na jinou a nebo úplně střední školu přerušit. Díky mých ale 3 nejlepších kamarádek jsem na škole zůstala a tvrdě jsem bojovala. Jediné ony mě tam udržely a jsem jim za to vděčná :). Takže jím patří velké DÍK!
4. ročník: začátek roku a my plánovali různé akce jako stužkovák, maturiťák, školní výlet a pod. Učení začalo přibývat ale i tak jsem si to nějak nechtěli připouštět. V polovině roku ale většina chytla rozum a učit se začala (ovšem já mezi ty "šikovné" nepatřila :D). Je konec čtvrťáku a všechno dobré ale i špatné je za námi. My jsme měli jen 2 týdny svaťáku a kupu učení... Byl to strašný stres to musím uznat a ten co říká, že je to v pohodě tak já osobně bych to zas tak nepodceňovala.. žádný "med" to není to opravdu ne :) ale zvládnout se to dá :)). No nakonec maturitu jsme všichni zvládli úspěšně až na jednu spolužačku.
Tímto bych asi moji středoškolskou kapitolu uzavřela a vydala se do kruté reality.
5 min. Takže opravdu ta škola tak daleko nebyla. A teďka bych to asi tak nějak rychle shrnula ty mé 4 roky na střední.
1. ročník: nová budova, noví lidé,nové učivo a vy nikoho neznáte a jediní, ne které se můžete spolehnout jste jenom vy sami. Určitě každý z vás takový pocit někdy zažil. Ale tak jak ostatní tak i aji já jsem si našla tu svou nejlepší kamarádku :). V průběhu toho prvního roku jsme se stali taková "parta" holek. Bylo nás 4. A byly jsme opravdu tak velké kamarádky, že jsem si všechny 4 všechno říkaly a nedaly bychom na sebe nikdy dopustit.
2. ročník: zhodnotila bych ho za nejlehčí ročník který na střední byl. Ve škole všechno šlo jak mělo. Učivo lezlo samo do hlavy a kamarádi byly v pohodě. Všichni jsme se spolu bavili a smáli, i když jsem jako třída byli rozdělení do skupinek (myslím si že to ale tak nebylo jenom u nás, ale aji na jiných školách... :)).
3. ročník: učivo začlo být čím dál tím víc obtížnější a mí spolužáci se pomalu a jistě začali bavit jen s tou svou skupinkou. Začly pomluvy a tak dáále... Učitelé nás začaly furt strašit s maturitou a že se máme učit ale znáte tu větu ,,ještě je čáás :D''. V polovině toho roku jsem to chtěla na té škole vzdát a přestoupit na jinou a nebo úplně střední školu přerušit. Díky mých ale 3 nejlepších kamarádek jsem na škole zůstala a tvrdě jsem bojovala. Jediné ony mě tam udržely a jsem jim za to vděčná :). Takže jím patří velké DÍK!
4. ročník: začátek roku a my plánovali různé akce jako stužkovák, maturiťák, školní výlet a pod. Učení začalo přibývat ale i tak jsem si to nějak nechtěli připouštět. V polovině roku ale většina chytla rozum a učit se začala (ovšem já mezi ty "šikovné" nepatřila :D). Je konec čtvrťáku a všechno dobré ale i špatné je za námi. My jsme měli jen 2 týdny svaťáku a kupu učení... Byl to strašný stres to musím uznat a ten co říká, že je to v pohodě tak já osobně bych to zas tak nepodceňovala.. žádný "med" to není to opravdu ne :) ale zvládnout se to dá :)). No nakonec maturitu jsme všichni zvládli úspěšně až na jednu spolužačku.
Tímto bych asi moji středoškolskou kapitolu uzavřela a vydala se do kruté reality.
Komentáře
Celkem 0 komentářů